Review: ZLATO RÝNA předehrou tetralogie Prsten Nibelungův v Národním divadle

Národní divadlo uvedlo v premiéře novou inscenaci opery Zlato Rýna z Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův. Režie se ujala slovenská režisérka Sláva Daubnerová, která vytvořila vizuálně působivou moderní inscenaci této opery. Co mohou diváci očekávat?

Jak jsme již u slovenské režisérky zvyklí, scéna a kostýmy této inscenace působí velice odvážně. Scéně Borise Kudličky a Kateřiny Hubené vévodí velký strom a mrakodrap, každý symbolizující svou doménu: přírodu a kapitalismus. Přes výraznou scénickou symboliku je scénografie vlastně celkem minimalistická. Chytrou kombinací světelného designu Karla Šimka, projekce a použití opony s průhledem však vzniká poutavý obraz této opery. V tomto ohledu jsou slabším článkem pouze video projekce ve scéně ze sídla Nibelungů v podsvětí, které působily chaoticky a příliš odváděly pozornost od výkonu hlavních protagonistů.

To je škoda obzvlášť v jedné z ústředních scén, ve kterých vystupuje skvělý Joachim Goltz jako Nibelung Alberich. Jeho výstupy vedle Jaroslava Březiny jako Mimeho a dcer Rýna v podání Jany Sibery, Michaely Zajmi a Kateřiny Jalovcové jsou hudebním vrcholem opery. To je samozřejmě podpořeno kvalitním výkonem orchestru pod vedením Roberta Jindry. Ten přes zapojení širokého spektra nástrojů dává pěvcům dostateční prostor a srozumitelnost je v této inscenaci excelentní.

Kde se inscenace stává nejvíce moderní je v interpretaci božstva: Wotan Adama Plachetky, Fricka Tone Kummervold, Froh Josefa Moravce a Donner Pavola Kubáně jsou vyobrazeni ve výrazně kontrastních barevných kostýmech. Daubnerová bohy prezentuje ve zpitvořených polohách snad za účelem kritiky současné kapitalistické společnosti. Jejich vstup do Valhally, která je skleněnou krabičkou, poukazuje na to, jak je jejich snaha o útěk od problémů světa neúspěšná. Jejich nadřazenost se zdá být získaná neprávem a stojí v kontrastu k tvrdě pracujícím dělníkům/Nibelungům.

Margitův polobůh Loge hraje roli průvodce a kritika jak světa bohů, tak světa Nibelungů. Po herecké stránce se této úlohy zhostil skvěle. Vyloženě komediální ztvárnění obrů Fasolta a Fafnera Františka Zahradníčka a Zdeňka Plecha jsou příjemným osvěžením v této dvou a půl hodinové inscenaci, která se hraje bez přestávky. Celkově je potřeba inscenaci hodnotit jako odvážnou, ale úspěšnou. Očividně plní to, co si dala za cíl, a přestože se jedná o kritickou inscenaci, divák je s výsledkem spokojený. Drobné nedostatky technické stránky zmíněné výše a více odhalené nástupy umělců na jeviště lze odpustit. Tak se připravte na náročný a dlouhý program bez přestávky a vyrazte do Národního divadla. V této sezóně máte šanci už jen párkrát.

Získejte novinky z Broadwaye na WhatsAppu

Získejte nejnovější aktualizace, zprávy a exkluzivní obsah přímo v aplikaci.