Review: DIDO A AENEAS ve Stavovském divadle

První slavná anglická opera Dido a Aeneas se vrací na jeviště Národního divadla v Praze po téměř čtyřiceti letech, a to pouze pro šest uvedení. Diváka vezme na melancholickou pouť za osudy bájných hrdinů Vergiliova eposu Aeneis, jehož čtvrtá kniha vypráví příběh lásky mezi královnou Dido a válečníkem Aeneasem.

Opera Henryho Purcella je první a nejuváděnější anglickou operou. Libreto Nahuma Tatea se inspirovalo pro tehdy anglické publikum velmi známým eposem Aeneis. Z něj si zvolil právě čtvrtou knihu, která nejspíš nebyla zamýšlena jako klíčová pro epos jako celek, přesto je právě příběh Dido a Aenease tou nejznámější částí Vergiliova eposu. Vypráví příběh nešťastné lásky a zrady. Oproti romantickým operám však ve stručnějším provedení, což může být pro leckteré diváky velkým lákadlem. Divákům premiéry nicméně bylo líto, že opera končí tak brzy. Inscenace ve Stavovském divadle totiž těží ze skvěle vybalancovaných složek od hudby, výkonů ústředních protagonistů, přes efektní scénu, kostýmy a celkově kvalitní technickou práci. Jak je zvykem u barokních oper, přizvalo Národní divadlo ke spolupráci soubor Collegium 1704, jak do sboru, tak orchestru opery. Tu má pod taktovkou dirigent Michael Hofstetter. Hudební složka fungovala na výbornou, nicméně sbor by si zasloužil preciznější vedení v koncovkách.

V hlavních rolích uvidí diváci Markéta Cukrovou coby Dido, Lukáše Bařáka jako Aenea a Belindu v podání Jekatěriny Krovatěvové. Všichni tři hrají své postavy přesvědčivě, pěvecky byli nejsilnější ve třetím jednání. Krovatěva vystupuje v inscenaci ve dvojroli, tou druhou je Bůh snů ve vložené inscenaci Masek k obveselení královny Dido sestavené z Purcellovy semi-opery Královna Indiánů. Druhou dvojroli inscenace odehrál Aco Višćević jako Čarodějnice a Věhlas. Jeho Čarodějnice je démonická a spolu s druhou a třetí čarodějnicí Lenky Pavlovičové a Marie Šimůnkové svými příchody vždy ovládly jeviště. Jejich kostýmy Kateřiny Štefkové zaujmou asi nejvíce z celé inscenace. Režie Alice Nellis sází na jednoznačnou juxtapozici dobra a zla volbou bílých a černých kostýmů pro obě tria ženských postav. Dido není prezentována jako negativní postava, nýbrž jako oběť okolností, ve kterých se ocitla. Právě volbou jasných symbolů a dobrého technického provedení všech uměleckých složek je příběh Dido odvyprávěn srozumitelně a emotivně. Choreografie Kláry Lidové odpovídá prostorovým možnostem scény Stavovského divadla a zapadá bravurně do konceptu. Vrcholem pohybové složky je pak akrobatický výstup na počest královně Dido v podání Zuzany Havrlantové, Jiřího Minaříka a Jonáše Janků.

Získejte novinky z Broadwaye na WhatsAppu

Získejte nejnovější aktualizace, zprávy a exkluzivní obsah přímo v aplikaci.