Review: PARSIFAL hladový po vědomostech ve Státní opeře
Parsifal hladový po vědomostech ve Státní opeře
Národní divadlo uvedlo po patnácti letech novou inscenaci Wagnerova Parsifala, tentokrát na scéně Státní opery. Toto téměř pěti hodinové hudební drama přichází na scénu jen měsíc a půl po Zlatu Rýna. Národní divadlo tedy uvádí souběžně hned dvě Wagnerovy opery, a proto si nového Parsifala srovnáme i s touto inscenací.
Začněme délkou. Zlato Rýna se hraje dvě a půl hodiny bez přestávky. Když k tomu připojíme hudební náročnost Wagnerova díla, je již tato délka na hraně. Parsifal trvá téměř pět hodin, nicméně je rozdělen do třech částí, každou z nich rozdělenou půl hodinovou přestávkou. Subjektivně tedy není Parsifal tak náročný, pokud se divák připraví, že v divadle stráví celkem pět hodin čistého času. Z toho důvodu se samozřejmě představení začínají již před typickým začátkem v 19 hodin. Pro klidný čas o přestávkách je vhodné si ještě před začátkem představení objednat drobné občerstvení na obě přestávky. Takto mohou diváci opravdu regenerovat a na každé jednání dorazit odpočatí.
Výrazným rozdílem mezi oběma inscenacemi je okázalost. Zlato Rýna využívalo symbolu monumentálního stromu, který byl po celou dobu na jevišti přítomen a výrazných kostýmů jednotlivých postav. I v Parsifalovi diváci uvidí velkou scénu. Středobodem scénografie je mohutná knihovna plná vědomostí ve formě knih. Po většinu děje je však divákům zakryta a děj se odehrává za zády této knihovně, na úplném předku scény, na kraji forbíny. Knihovna je totiž umístěna na točně a díky své velikosti zabírá velkou část jeviště. To zajišťuje komornější atmosféru tohoto hudebního drama oproti Zlatu Rýna. I kostýmy jsou zde střídmější. Rytíři grálu nosí béžové kalhoty, kšandy a kravatu uvázanou v bílé košili. Parsifala většinu děje vidíme ve dvoudílném pyžamu modré barvy. Největší proměnou prochází jediná ženská postava tohoto hudebního drama, Kundry, v podání Ester Pavlů.
Pavlů si skvěle poradila s náročnou rolí mýtické Kundry, která zaujímá během třech jednání mnoho poloh. Má nadpřirozené schopnosti, umí se pohybovat v čase a místě. Je to postava tajuplná, nejistá a nestálá. Divák zůstává neustále v pozoru, kdy se Kundry na scéně objeví a jak bude další děj ovlivňovat. Její vztah ke všem hlavním mužským postavám zdůrazňuje její klíčovou roli. Režisér Andreas Homoki si s její funkcí v Parsifalovi poradil originálně. Když mluvíme o Parsifalovi, je třeba vyzdvihnout výkon Matthew Newlina v hlavní roli. Podařilo se mu ztvárnit Parsifala nezkušeného, lehkomyslného i později uvědomělého, snad tak, jak Wagner zamýšlel. Jeho dalším zahraničním partnerem v této inscenaci byl Timo Riihonen v roli Gurnemanza. Ten zde sehrává hlavně roli vypravěče nebo průvodce v klíčových hradních scénách. V opozici stojí Jiří Hájek jako Amfortas a Martin Bárta jako Klingsor. Úhlavní nepřátelé se v inscenaci nesetkají, nicméně jejich spor je klíčový pro její průběh. Oba zpívají skvěle a ve svých rolích jsou přesvědčiví.
To lze nicméně říct opravdu o celém obsazení této opery. Stejně tak orchestr pod vedením Markuse Poschnera a sbor jsou přes délku inscenace skvěle připravení a sladění. Wagnerova hudba je v Parsifalovi melodičtější, dynamičtější než ve Zlatu Rýna. Dirigent s jednotlivými aktéry na jevišti aktivně pracuje, a tak je z hudebního hlediska Parsifal opravdu vyladěný od začátku do konce. Pro znalce Wagnerova díla budou nejspíš některé režisérské volby v nové inscenaci minimálně překvapením. Umístění grálu do knihovny je opravdu zajímavým nápadem. Kruhová knihovna krásně symbolizuje studnici znalostí, kterou grál je. Přesto se zde grál však vyskytuje dvojmo a samotný akt pití z malého grálu symbolice knihovny ubírá. Změny ve finálové scéně jsou pro drama naopak posilující, ale bude dobré, pokud s ním věrní diváci při návštěvě počítají. Přes dvojí metr naznačené a doslovné symboliky této inscenace působí Parsifal svěžím dojmem. Po první sérii uvedení na jaře roku 2026 se tedy pravděpodobně vrátí i v další sezóně. Může tak být další zajímavou variantou seznámení s dílem Wagnera pro nováčky a experimentálně nahlíženou inscenací pro diváky zkušenější.
Snímky z inscenace zachytil Serghei Gherciu a poskytlo je Národní divadlo.
Reader Reviews
Získejte novinky z Broadwaye na WhatsAppu
Získejte nejnovější aktualizace, zprávy a exkluzivní obsah přímo v aplikaci.
Videos