Review: PELLEAS A MELISANDA v Národním divadle

Opera Národního divadla uvádí poprvé v této dekádě jedinou dokončenou operu Clauda Debussyho Pelleas a Melisanda. Libreto tohoto hudebního dramatu vzniklo podle stejnojmenné hry Maurice Maeterlincka. Maeterlinckova práce se symboly byla inspirativní pro Debussyho komponování. Jedná se tak o unikátní operní dílo, které pro tvůrce přináší mnohá úskalí. Jak se tato inscenace povedla?

Národní divadlo v Praze uvádělo Debussyho operu naposledy v sezóně 2012/13. Pouhých sedm uvedení v jedné sezóně však nenabídlo opeře mnoho prostoru se divákům ukázat. V tehdejším nastudování vystupoval i Jiří Sulženko. Tehdy jako žárlivý manžel Golaud. V novém nastudování se ujal role Lékaře a setkáme se s ním až na úplném závěru inscenace. Golauda tentokrát zpívá Pavol Kubáň, který se od diváků dočkal na premiéře vřelého přijetí. Nejinak tomu bylo i u ústřední milostné dvojice, Pellease Davida Ollera a Melisandy v podání Arnheiður Eiríksdóttir. Všichni tři si se svými složitými party poradili na výbornou. Debussy pro své dílo užívá pojmu hudební drama, podobně jako Richard Wagner. I u Debussyho je narativ svou prioritou postavený nad zpěvné melodie. Patrick Fournillier popisuje Debussyho hudbu jako „dramatický prostor, v němž může všechno existovat a koexistovat.“ Jinými slovy orchestr utváří podmínky pro dramatický děj, atmosféru a v náznacích dává divákům vodítka k situacím, které se na jevišti odehrávají. Tak dílo klade obrovské nároky na herecké schopnosti všech zpěváků. Ti si tohoto úkolu spolu s režií Christofa Loye nezalekli a obstáli by srovnání i s kdejakým činoherním hercem.

Nikdo se zde v tomto díle totiž nemůže schovat za opulentními áriemi. Debussymu se také podařilo zachovat v díle význam Maeterlinckových symbolů. Těm společně s dramatickými akcemi nabízí unikátní prostor scéna Herberta Murauera, který vytvořil také kostýmy. V neskutečně nápaditém nasvícení Valeria Tiberiho působí Pelleas a Melisanda skutečně impozantně a přesto všedně. Jedná se o opravdu komplexní divadelní zážitek. Když k tomu připojíte skvěle hrající orchestr, který si pod vedením Patricka Fournilliera s náročnou partiturou poradil výborně, všechno do sebe krásně zapadá. Je opravdu překvapivé, že si Opera Národního divadla takto náročný titul v relativně krátké době opět vybrala do svého repertoáru. Zdá se však, že se správným týmem se nemusí ani takových titulů bát. Pokud máte náročná operní díla rádi, zaujala vás v minulé sezóně třeba jedna z Wágnerových premiér na české první scéně, pak určitě navštivte i Pellea a Melisandu. Budete spokojeni.

Reader Reviews

To post a comment, you must register and login.

Získejte novinky z Broadwaye na WhatsAppu

Získejte nejnovější aktualizace, zprávy a exkluzivní obsah přímo v aplikaci.