Review: Národní divadlo uvádí SWEENEYHO TODDA v operní formě

24. září proběhla premiéra prvního muzikálu v produkci Národního divadla na scéně Státní opery. Muzikál Sweeney Todd je fenoménem. Už při své premiéře v 70. letech na Broadwayi bořil muzikálové mýty. Nyní nabourává operní repertoár a přináší na první operní scénu svěží vítr. 

Muzikálu se ujal tým Martina Čičváka. Zavedený režisér s muzikálovou praxí přivedl svůj osvědčený tým, který stál ve Státní opeře již za Lady Macbeth Mcenského újezdu, Plesem v hotelu Savoy a Otellem. To bylo důležité rozhodnutí, protože muzikál je pro tuto scénu velkým průlomem, a tak volba zkušeného týmu výrazně napomohla hladčí přípravě pro takto komplexní inscanaci. Hudebního nastudování se ujala dirigentka opery Anna Pozidis, pro kterou se jedná o první nastudování inscenace v Národním divadle. Pozidis přináší cenné zkušenosti kromě oper i z operet a muzikálu, a tak i hudební stránka Sweeneyho byla v dobrých rukou.

Na první pohled diváka zaujme velice světlá scéna. V podstatě celé první jednání muzikálová scéna pouze rotuje a střídavě se na zadní a boční plátna promítá ilustrace, kterou naživo na scéně tvoří Finn Stiller. Jedná se o záměrné odlišení od palety známé z Burtonova filmového zpracování Sweeneyho Todda na počátku století. Muzikál tím získává punc nadčasovosti a opouští pouta viktoriánské Anglie. Pro diváky, kterým se tato světlá paleta nemusí líbit, je tu pak jednání druhé, které doposavad statické a jednotvárné pojetí scény nabourává a divák může nahlédnout dokonce pod úroveň jeviště. Na první pohled jednoduchá scéna je totiž ve skrytu poměrně komplexní a funguje velmi šikovně. Přiznané odchody a příchody za hlavní kulisou domu paní Lovettové jsou moderní a ničím nenarušují dění na scéně. K technice se ještě sluší říct, že se celý muzikál odehrává s porty. To umožnilo učinkujícím odehrát činoherní části naplno po celém jevišti, a to i na hudební podkres z orchestřiště. Za náročnou práci se scénou a ozvučením si technický tým Státní opery zaslouží obdiv. Výsledný zvukový dojem je totiž na poměry muzikálů u nás velice dobrý. Stejně jako v dalších uvedeních u nás i ve Státní opeře uvidíte Sweeneyho Todda v češtině.

V hlavních rolích Sweeneyho Todda a paní Lovettové mohou diváci vidět celkem tři učinkující v každé roli. Na premiéře zářili Adam Plachetka s Barborou Pernou. Oba se svých rolí ujali s lehkostí a velkou mírou nadhledu, který se skvěle hodí k odlehčenému režijnímu pojetí zmíněnému výše. Oba si pro své party našli hlasové polohy, které rozhodně nejsou typicky operní. Jsou tak přístupnější i pro diváka méně zběhlého v operách. Operní divák naopak bude spokojený také, protože jak paní Lovettová, tak Sweeney znějí skutečně precizně. I v dalších rolích je znát opravdové nasazení operních pěvců. Každý z nich přistupuje k muzikálovému dílu s pokorou a zdá se, že je práce na tomto díle baví. Je opravdu překvapivé, jak skvěle si učinkující poradili s kombinací pěvecké, herecké a taneční stránky muzikálu. Ukazuje se vliv toho, že dnešní operní inscenace kladou na učinkující mnohem větší pohybové nároky, než tomu bylo dříve. Proto nejsou choreografická čísla pro Barboru Pernou, Evu Hartovou i třeba Michaela Skalického žádný problém. Za choreografií pro celou inscenaci stojí Silvia Belákové. Té se podařilo spojit všechny pohybové složky do jednoho fungujícího celku.

Taneční company, sólisté i celý sbor se skvěle doplňují a všechny články do sebe přirozeně zapadají. Sbor opery si za svůj výkon taktéž zaslouží velký obdiv. Vidět davové scény ve Sweeneym s takto kvalitním sborem je opravdu čistá radost. Zuzana Kadlčíková vykouzlila se sborem opravdu nádherný zvuk. Jistější by mohly být jen mužské hlasy sólistů sboru. Nicméně jejich vícehlasé výstupy patří mezi jedny z nejsložitějších partů, které ve Sweeneym najdeme a časem se vykrystalizují.

Je třeba říci, že Sweeney Todd není přímo inscenací pro frekventovaného muzikálového diváka. Naopak funguje skvěle pro operního diváka, který si tak má šanci rozšířit obzory mimo svůj typický žánr, či pro publikum, které se k opeře teprve dostává, tedy pro mladé. Z tohoto hlediska je velmi dobře, že se Národní divadlo k takto riskantnímu kroku odhodlalo. Hrát muzikál na další pražské scéně je pro samotný žánr u nás také skvělou zprávou, protože mají diváci možnost srovnávat a premiérou Sweeneyho se pražský muzikál rozhodně posouvá dopředu. Konečně každému divákovi doporučuji Sweeneyho Todda v opeře navštívit. Není mnoho příležitostí vidět muzikálovou inscenaci s takto velkým orchestrem a sborem na technicky špičkové scéně Státní opery. Věřme, že se nejedná o poslední muzikálovou inscenaci v Národním divadle. Určitě by slušela i právě rekonstruované Nové scéně, protože muzikálový žánr je u nás stále na vzestupu a Národní divadlo by rozhodně mělo být u toho.

Reader Reviews

To post a comment, you must register and login.

Získejte novinky z Broadwaye na WhatsAppu

Získejte nejnovější aktualizace, zprávy a exkluzivní obsah přímo v aplikaci.