Review: Nová RUSALKA v Národním divadle

Po loňské derniéře úspěšné inscenace Heřmanovy Rusalky v Národním divadle nyní divadlo uvedlo premiéru nového zpracování Dvořákovy nejúspěšnější opery. Tentokrát se režie ujali šéfové činohry Národního divadla duo SKUTR. Jak se těmto úspěšným režisérům první operní představení na prknech první české scény vydařilo?

Divák znalý činoherní tvorby dua SKUTR přichází na představení s velkým očekáváním. 8. března před první premiérou proběhl i dramaturgický úvod, kde diváky v divadle přivítal dramaturg a jedna půlka režijního dua Lukáš Trpišovský. Předem tak bylo avizováno, že opera bude nadstandardně taneční. Autoři dále avizovali, že se v díle pokusili vypíchnout juxtapozici světa fantastických tvorů a lidí jako jedno z ústředních témat. V teorii znějí všechny slíbené snahy autorů skvěle.

Začíná hrát předehra a divák je uveden do pohádkového světa nádhernou Dvořákovou hudbou pod taktovkou vracejícího se Tomáše Netopila. Orchestr vede silně dynamicky, což se u fantasticky laděné Rusalky vyloženě nabízí. První vystupují lesní žínky. Yukiko Kinjo, Alena Grach a Alžběta Vomáčková zpívají a tančí. Jejich výstup společně s baletem Opery Národního divadla nepůsobí jako část celovečerní opery ale skvěle nacvičené pěvecko-taneční číslo. Všechny tři si s choreografií Jana Kodeta poradily brilantně a do toho už ne tak překvapivě i skvěle zpívají. S tanečníky navíc skvěle spolupracují, chvilkami se mezi nimi dokonce ztrácí, což celkový dojem čísla umocňuje.

Na scénu dále přichází Vodník, kterého ztvárnil Peter Kellner v krásném kostýmu navrženého Simonou Rybákovou. Kellner zpívá excelentně. Je dobře, že byl do inscenace přizván tento talentovaný slovenský operní pěvec působící v zahraničí. Přináší do Prahy velké zkušenosti z Vídně a snad bude Vodníka v Praze hrát dlouho, protože mu role sedne na výbornou. Kromě Kellnera měli diváci na premiéře možnost ocenit v hlavních rolích zkušenou Kateřinu Kněžíkovou. Ta si poradila skvěle s herecky i tanečně náročnou režií své Rusalky. Pěvecká nejistota u ní byla slyšet v prvním aktu, bohužel i v árii Měsíčku. Od druhého aktu však už bylo vše v pořádku. Jako princ vystoupil ukrajinský Michajlo Malafij, který má s rolí již zkušenosti. Jeho úloha zde nebyla pohybově tak dynamická jako u ostatních, přes svůj jazykový handicap však zpíval dobře.

Za zmínku stojí Ježibaba Lucie Hilscherové, která si při svém prvním vstupu sugestivně pohrává s kudlou. Její makeup evokuje vizáž vědmy nebo konkrétně známé celebrity Jolandy. Příznačně strašidelné! Skvěle střídá polohy, kde se nejprve tváří jako Rusalčina spojenkyně a později jako krvelačná zrůda. Zpívá excelentně, má rejstřík stabilní ve všech polohách. Její debut v roli Ježibaby v Národním divadle se povedl na jedničku. To samé můžeme říci i o Ester Pavlů v roli Cizí kněžny. Tajuplná, laškovní i přísná. To jsou slova, která její kněžnu střídavě vystihují. Oproti jiným inscenacím Rusalky má zde Ester Pavlů mnohem více prostoru kromě zpěvu, také hrát, což jí nesmírně sedí a jde. Je na ní vidět radost, se kterou kněžnu hraje a to se přenáší i na diváky. I v drobné obličejové mimice je schopná vyjádřit víc, než jiní čistě činoherní umělci.

V Rusalce není zvláštnějších postav, než je Kuchtík a Hajný/lovec. SKUTR si tento fakt vzali k srdci a rozhodli se tyto postavy portrétující zlé lidské vlastnosti obléknout do mohutných kostýmů. V jejich výstupech je významnou složkou gestika, což má za cíl umocnit jejich rozdílnost (dříve zmíněná juxtapozice). Arnheiður Eiríksdóttir a Jiří Hájek se v těchto komických rolích vyžívají a jsou úspěšnou komediální vložkou této dramatické opery. Skvěle se doplňují a s herecky náročnými provedením svých rolí si poradili výborně.

Zatímco zmínění sólisté odehrávají své předepsané party, v podstatě neustále se kolem nich ladně pohybují tanečníci baletu Opery Národního divadla. Ti zvýrazňují emoce postav na jevišti nebo poslouží jako kulisy (např. vlnky v Rusalčině jezírku). Samozřejmě tančí i moderně pojatou polonézu. Divák ocení, že se autoři věnovali tomu, aby bylo představení akční. Bohužel to má i své stinné stránky. Proměnlivé úlohy tanečníků, kdy v jedné scéně zdůrazňují náladu Rusalky i Ježibaby, diváka snadno zmatou. Tanečníci dále také stěhují kulisy, což provází v některých áriích jasně slyšitelný ruch v pozadí. Je škoda, že tyto drobnosti nejsou dotaženy k dokonalosti, protože jinak je umělecký záměr velmi dobrý. Inscenace, která stojí na juxtapozici svých postav, totiž sama stojí v juxtapozici tradičně zpracované Rusalky ve Státní opeře. Je moc dobře, že má divák možnost v Praze navštívit rozdílné provedení jedné z nejlepších a nejoblíbenějších českých oper. Toto skvěle fungovalo i za doby uvádění Heřmanovy Rusalky. Po vyladění drobných technických nedostatků bude tuto roli sehrávat i Rusalka z pera SKUTRu.

Snímky z představení poskytlo Národní divadlo, autorem je Pavel Hejný.

To post a comment, you must register and login.

Test and expand your Broadway knowledge with our new game - The Broadway Match-Up! How well do you know your Broadway casting trivia?	Play the Daily Game, explore current shows, and delve into past decades like the 2000s, 80s, and the Golden Age. Challenge your friends and see where you rank!
How well do you know your Tony Awards history? Take our never-ending quiz of nominations and winner history and challenge your friends.	Can you beat your friends? Play today’s daily Broadway word game, featuring a new theatrically inspired word or phrase every day!