Review: Opera MANON LESCAUT přichází na scénu Státní opery měsíc po premiéře baletu

Pucciniho opera si po letech opět našla cestu do Národního divadla, konkrétně na scénu Státní opery. Premiéra proběhla měsíc od premiéry baletu na stejný námět na stejné scéně. Manon Lescaut se navíc ještě nedávno hrála na scéně Národního divadla v populárním činoherním představením v české adaptaci Vítězslava Nezvala. Co mohou diváci od operní Manon očekávat?

Na začátku se nabízí stručné srovnání. Pucciniho Manon měla premiéru v roce 1893, ne dlouho po úspěšném uvedení opery na stejný námět od Julese Masseneta. Obě opery se mezi sebou liší, což byl bez pochyby Pucciniho záměr. Rozhodně nestál o to, aby mu někdo podsouval, že Massenetovu operu kopíruje. Jeho zájmem bylo vytvořit operu novou, v italském stylu. Emotivní, méně zaměřenou na příběh. I proto si musí Pucciniho opera vystačit jen se čtyřmi scénami, které fungují jako čtyři časová okénka do celého příběhu Prévostovi původní Manon Lescaut.

Divákům se tedy doporučuje se s dílem před návštěvou seznámit, jelikož například střih mezi prvním a druhým dějstvím může být opravdu matoucí. Na konci prvního dějství totiž Manon utíká s Renated des Grieux a na začátku druhého už žije s jeho konkurentem Gerontem. Děj opery tedy mnoho vypouští. Co se však Puccinimu opravdu povedlo, je kompozice hudby a tím naplnění jeho cíle udělat Manon v italském stylu. Zkušený divák jistě pozná styl připomínající pozdější Pucciniho opery. Dalo by se říci, že Manon je Pucciniho první velkou operou, která dostojí srovnání s tituly jako je Tosca, či Bohéma.

Co však tuto inscenaci italskou rozhodně nedělá je režisérské a scénografické uchopení. Odehrává se totiž v blíže neurčené poušti. V té navštívíme celkem 3 lokality: motel, koncentrační kemp a na závěr poušť v pravém slova smyslu. Výjimkou tohoto motivu je dějství druhé, které se odehrává na panství hlavního antihrdiny Geronta. Scény jsou v souladu se zadáním navržené vkusně, pro pohyb herců na jevišti opravdu šikovně. Za to si autor Alexandre Corazzola jistě zaslouží pochvalu. Nicméně samotná volba umístění díla v poušti působí vyloženě náhodně. Jistě, v původním libretu se první dějství odehrává na maloměstě před hostincem, přesto umístění nové inscenace do motelu minimálně připomene podobně odvážnou volbu autorky inscenace ve stále ještě uváděném Romeovi a Julii, který se odehrává v hotelu. Opera navíc přichází o svůj původní vrchol, kdy je Manon odvezena lodí z Francie do Ameriky, odvlečení do krajiny vzdálené, absolutně neznámé. Zde však Manon skončí v dodávce, která zřejmě havaruje jen o kus dál. Z pouště, do pouště.

Je to škoda, protože celé obsazení opery i orchestr hrají znamenitě, a tak by jejich vystoupení slušela učesanější a propracovanější koncepce. Ghiulnara Raileanu jako Manon, Lukáš Bařák jako Lescaut a Milen Božkov jako des Grieux, všichni tři působí, že mají role v malíku. Nechce se věřit, že se pro všechny jedná o debut v rolích. Antihrdina opery, Geronte v podání Františka Zahradníčka působí také jistě a zkušeně, navíc diváky opravdu rozčiluje, a tak je úloha zlouna dokonána. Martin Šrejma hraje výborně, hlasově se však vedle Milen Božkova při návazných výstupech ztrácel a nebylo ho tak dobře slyšet. Jako Taneční mistr potěšil Josef Moravec, jeho role Lampáře však je v této inscenaci upozaděna a ztrácí původní kouzlo. Jako Muzikant pak vystoupila Kateřina Jalovcová. Jako se divák ztrácí snadno v ději, respektive zvolené koncepci, ne jinak tomu je v případě kostýmů Terezy Kopecké. Jejich volba působí chaoticky a styly se zde mísí jeden přes druhý. To lze částečně obhájit právě zvolenou koncepcí, kdy byla hlavní protagonistka omezena na postavu lehké ženy toužící po luxusu. Nicméně to je pouze jedna z poloh, které Puccini pro Manon napsal. Má to být komplexní postava, která sice vnitřně zápasí s touhou po luxusu a hledá cesty, ne vždy morální, jak toho docílit. Má ale hloubku a hlavně cit a vášeň, která byla v této inscenace omezena na minimum. Navíc se nejedná o dívku z vyloženě chudých poměrů. Jednoduše je toho mnohem více, co může divákovi nabídnout.

Je to škoda. Manon měla v opeře tak dobře nabito. Skvělý orchestr, senzační obsazení a technicky dokonale vybavená divadelní scéna. To vše však přišlo nakonec vniveč a divák odchází z divadla zklamaný a rozhozený. Manon nebude operou pro masy, přesto si snad své diváky najde alespoň mezi fanoušky koncepcí režisérky Slávy Daubnerové.

Získejte novinky z Broadwaye na WhatsAppu

Získejte nejnovější aktualizace, zprávy a exkluzivní obsah přímo v aplikaci.