Review: ROMEO A JULIE ve Státní opeře

Národní divadlo odehrálo v budově Státní opery premiéru očekávaného baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie. Po moderně zpracované inscenaci Petra Zusky, která se hrála několik let, přichází tradičně zpracované provedení Romea a Julie v choreografii Johna Cranka, navíc v původním kostýmním a scénickém zpracování Jürgena Roseho z roku 1962. Po Labutím jezeře a Oněginovi se jedná o již několikáté baletní představení podle Crankovy choreografie.

Hned po předehře uchvátí diváky nového představení scéna. Ta je opravdu nádherná a dává divákům pocit opravdu výjimečného divadelního zážitku. Na jevišti je navíc živo. Je opravdu těžké věnovat pozornost všemu, co se na jevišti děje. V tom je Crankova choreografie opravdu unikátní, Jane Bourne si dala při nastudování opravdu záležet, že se Crankova verze provedla přesně dle autorovy vize. Zde si představení zaslouží první srovnání s předcházející inscenací Romea a Julie, která byla naopak minimalistická. Jako kontrast a přinesení něčeho nového do baletního repertoáru je nové velkolepé nastudování baletu na místě.

Na druhé premiéře se v hlavních rolích představili Federico Ievoli a Irina Burduja. Mladý Ital působí statečně a hodí se skvěle k drobné moldavské baletce. Její Julie je technicky skvěle zvládnutá. Přesto stále působí křehce a mladistvě. Oba odvádí na jevišti excelentní výkony po všech stránkách a divák jim jejich osudovou lásku věří na sto procent. Jejich skon tak každého přihlížejícího emotivně zasáhne. Velký ohlas diváků si vysloužil také Matěj Šust v roli Merkucia, který ve své nelehké úloze kombinuje komediální divadlo a náročné taneční úseky.

Ve vedlejších rolích zaujme John Powers v roli klauna, Krále karnevalu nebo Michaela Černá jako Hraběnka Kapuletová. Radek Vrátil jako Hrabě Kapulet naopak působil ve své roli nejistě a bude muset ještě pár představení k dokonalosti odehrát. Zbytek sboru je ve skupinových scénách jistý a až překvapivě sehraný. Balet tak působí vyváženě, sborové i sólové scény jsou na stejně vysoké úrovni. Crankova choreografie navíc zajišťuje, že každý výstup do děje skvěle zapadá. Nedá se říct, že by byl některý z tanců doplněn násilím. Divák sleduje vyloženě kompaktní divadelní představení.

Kromě nádherné scény nosí tanečníci i původní historizující kostýmy, které dokreslují monumentální scénu. Obzvlášť ložnice Julie působí vyloženě autenticky a dýchne na diváky atmosférou letní Verony. Na rozdíl od moderně zpracovaného Romea v režii Petra Zusky je však o chlup těžší rozeznat jednotlivé postavy a jejich příslušnost k rodu Monteků nebo Kapuletů. V Crankově Romeovi a Julii navíc musíme oželit postavu Královny Mab, která hrála vyloženě dramatizující roli v Zuskově inscenaci. Menší roli tak má i Páter Lorenzo v dvojroli s Vévodou veronským. Možná právě proto je však aktuální provedení přístupnější všem generacím a užijí si ji i méně frekventovaní diváci baletních představení.

Nová inscenace baletu Romeo a Julie je po všech stránkách komplexním představením, které zaujme široké spektrum diváků. Každý si zde najde své a odejde z opery s emotivním zážitkem.

Foto: Snímky Pavla Hejného a Sergeie Ghercia pochází z webu Národního divadla

Získejte novinky z Broadwaye na WhatsAppu

Získejte nejnovější aktualizace, zprávy a exkluzivní obsah přímo v aplikaci.

2026 Theater Fans' Choice Awards - Live Stats

Best New Play - Top 3

1. Liberation

28.3% of votes

2. Giant

16.4% of votes

3. Dog Day Afternoon

15.7% of votes

Vote Now! View Live Stats